Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V podstatě se toho vlastně až zas tak moc nestalo. GOD DETHRONED vydali nové album, jedenácté v pořadí, tři roky od posledního zápisu „The World Ablaze“, na němž korunovali svoji tématickou trilogii, zasvěcenou první světové válce. Pod taktovkou osudového muže kapely, kytaristy a zpěváka Henriho Sattlera, v sestavě, jež už od půlky roku 2014 nedoznala změn a ve starém dobrém black/deathmetalovém duchu, okořeněném nezbytnou špetkou dekorujících melodií.
V podstatě se toho tedy tak moc nestalo, ale co je navzdory tomu nejdůležitější, „hnětá“ to moc pěkně. A přesně proto je třeba tohle album ocenit, protože si v současných obludně recyklačních časech našlo pár solidních melodií, pár pořádných riffů a spolu s nimi vlilo do žil věrných stylových posluchačů čerstvě okysličený starý dobrý kov smrti, jemuž by to na pomyslné přehlídce toho nejlepšího z prozatímní letošní albové úrody slušelo náramně. Naleštěná parádní bagančata, černá trička s velkolepě vyvedeným motivem iluminátské pyramidy a hladový pohled ostřížích zraků muzikantů samotných, přesně tak si představuji v zástup nastoupený oddíl GOD DETHRONED, na jehož čele se Henri Sattler pyšní čerstvým výliskem „Illuminati“. Jaký by to byl pohled!
Už od úvodního riffu otvírající, titulní skladby, to Nizozemci řežou jako nešťastný eskamotér, jemuž fatálně nevyšlo kouzlo s přepůlením asistentky motorovou pilou. Kov smrti se s dechberoucím echem zadírá do uší, náhle je jeho absolutně nakažlivé podstaty všude plno. Nenápadné, nicméně majestátní klávesy na pozadí nádherně dokreslují rouhačské náměty, které protentokráte v textech vystřídaly válečné obrazy, a spíše střednětempá skladba graduje v refrénu a kouzelném sóle. Řežba se stupňuje v „Broken Halo“, kde se zásadně navyšují rychlostní otáčky, ale skladbě nechybí duše.
Ta je ostatně neomylným znamením vlastně všech položek alba. V „Book Of Lies“ doslova prýští z klenuté ústřední melodie, nechávající vzpomenout na chmurné doomové opojení, ve „Spirit Of Beelzebub“ zase z tučných riffů, které se obkreslily do znovu bleskové rytmiky. Ne nadarmo si Sattlerovci už léta hýčkají nezpochybnitelnou koncesi na extrémně metalovou produkci. Podobně kvílivě zaburácí i „Satan Spawn“ a list pily se poté znovu obrátí ke střednímu tempu a silnějšímu zastoupení melodie – „Gabriel“ jako anděl smrti doslova mrazí na zhmotnělý dotyk. Stejně působivá je následně i „Eye Of Horus“ s blyštivým, táhlým rozjezdem a svíravými melodiemi, připomínajícími zvuk apokalyptických trub, a na samotný závěr i monument „Blood Moon Eclipse“, s nímž je pomyslný iluminátský hřebík definitivně zatlučen do kříže až po hlavičku.
Je to zkrátka takový malý svátek, když si můžete poslechnout podobně zvučné album, a proto je třeba ho světit, třebaže GOD DETHRONED nejsou zrovna kapelou z těch úplně nejslavnějších. O to víc však „Illuminati“ promlouvá do aktuálního dění na metalové scéně.
1. Illuminati
2. Broken Halo
3. Book of Lies
4. Spirit of Beelzebub
5. Satan Spawn
6. Gabriel
7. Eye of Horus
8. Dominus Muscarum
9. Blood Moon Eclipse
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Žádné johoho a rum. Vodní živel, to je tma, zima, utrpení. A tahle francouzská úderka nemrtvých námořníků to dobře ví. Proto drhne agresivní melancholický meloblack, který rázně komanduje kapitánka Adsagsona a její průrazný ječák. Valí to tvrdě jak vlny!
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, včetně parádního vokálu, výsledek více než příjemný.
Klasický, ryzí a slušně nabroušený heavy/thrash metal jako z dob dávno minulých. Od Portugalců IN CHAOS se nedočkáme inovací, ale ani kompromisů. Velmi dobré retro album a vůbec nevadí, že pánové mají moc rádi METALLICU.
Návrat do starých časů švédského melodického death metalu mi v podání SARCASM připomněl okouzlení, které jsem svého času prožíval u desek SACRILEGE. Ale inspirací je zde více. Pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.